Lovci mamutů a feministky

Další drama dnešní doby: muži versus ženy, feminismus versus úpadek mužské mužnosti. V čem je zakopanej pes? Tak já vám to vysvětlím.

V dětství jsem měla hrozně ráda knížku "Lovci mamutů". Asi proto mi utkvěla v hlavě představa, že muž je lovec, dobyvatel a ochránce. Kam se ale dnes tito dobyvatelé a ochránci poděli?? To je samý "nechci se vázat", nebo "maminka říkala", účet v restauraci napůl (v lepším případě, v tom horším ho musíte cvaknout celý vy) - a kdybyste snad opravdu spoléhala na to, že vám otevře dveře, tak si o ně spíš rozbijete hlavu. Kde je galantnost? Dobývání? Úcta? 

Buďte výjimeční - aneb jak nebýt ovcí, v 6ti bodech.

Mám pocit, že dnešní doba tak trochu mlží unikátnost. Prostě jako když vezmete plastelínu a demokraticky uděláte ze všech barev jednu odporně šedo-hnědou. Z mužů i žen, z výstřednosti i z průměrnosti, z dobrého i zlého, takže už těžko vnímáme rozdíl a odlišujeme hlavní rysy jednotlivých věcí, mizí hranice i původní charakteristika a definice většinou prezentujeme jako relativní. Jsou ale všecka fakta relativní? Nebo fakta zůstavájí fakty, a relativní je pouze náš pohled a prezentace těchto pravd? 

Určité principy se vyplatí držet, a jisté pravdy se mají hájit, ne prskat do jednoho pytle kde z nich vznikne unylá sr..ka. Příklad? - Europivo. Evropské normy a unifikace. Módní trendy a snaha učinit z lidí tupou masu, běžící si koupit jeden kabát - protože ten je zrovna IN. 

Nechápejte mně zle, mám ráda IN oblečení. Myslím že i evropské normy mají svůj význam. Ale nemělo by to být na úkor osobní jedinečnosti. Nemělo by to být snižování našich vlastních kvalit a výjimečnosti - toho, co nás odlišuje od ostatního. 

Odlišnost není špatná.

Myslíte si o sobě, že jste výjimečná osobnost? Ani ne.. ale proč? Protože ve skutečnosti jí jste. Každý z nás je. Jde jen o to, zda si umíme vlastní osobitost uhájit, nebo se necháme zmasakrovat davem. 

Jak být výjimečný - v pár bodech:

1. Nenakupujte na základě reklamy, ale na základě zdravého rozumu. 

Nepřemýšlet a jednat impulzivně, nebo na základě toho, co nám jiný předloží jako geniální doporučení - je jednání tupé ovce. 

2. Nevěřte tomu, že všecko co napíšou noviny a ukážou v televizi, je pravda.

Protože za každou hláškou stojí někdo, kdo na ní může buď něco vydělat, nebo se mýlit. Hledejte více zdrojů informací a více pohledů na věc - následně si utvořte svůj vlastní. Nejste přeci papoušek, abyste jen opakoval to, co jste se doslechl v televizi. 

3. Čtěte knihy nabísto bulváru.

Bulvár má hrozně zvláštní schopnost. Brnká na lidskou strunu tendence k zlomyslnosti, závistivosti, nepřejícnosti a škodolibosti. Ruku na srdce, každý si občas zamne ruce, když se druhému zrovna něco nepodaří - ať už jde o souseda, nebo osobu veřejně známou. Lépe sledovat životy druhých, když ten můj je tak ukrutně nudný. Ne? Bohužel, bulvár už s těmito lidskými slabinami počítá a vydělává na nich. Tohle chcete podporovat?

Naproti tomu, kniha šlechtí duši člověka. Dozvídáte se nové, rozvíjíte slovní zásobu, žijete v románech plných dobrodružství, romantiky.. nebo spomínajících lidskou šlechetnost - a ty nenásilně formují váš vnitřní život. 

4. Nekupujte to, co je moderní - ale to, co se vám opravdu líbí. 

Znáte to, jste s někým v obchodě a spatříte nějakou nááádhernou věcičku: "Jéééé to je rozkošný.." vyletí z vás. A dostane se vám odpovědi, jestli jste se nezbláznil. NO A CO. Možná zbláznil, ale nejste tupou ovcí, abyste slepě přejímal názory druhého - i kdyby to byl Karl Lagerfeld.

5. Inspirujte se chybami.

Ano, čtete dobře. Chybami lidstva z dějin historie, chybami vašich rodičů i chybami vlastními. Není dobré je opakovat. A je moudré si je uvědomovat. Historie předpovídá budoucnost. 

6. Nejednejte na základě strachu a studu.

Ze strachu o sebe, se člověk někdy nezastane druhého. Ze studu před druhými, se někdy nepřizná k pravdě. Buďte stateční, jedineční a nestyďte se za to. 

7. Rozvíjejte svou osobnost

Hledejte to, co vás baví a učte se být v tom stále lepší. Pěstujte koníčky :) Mějte vlastní názor. Učte se ho vytvářet a nebojte se ho prezentovat. Nebojte se i zmýlit, přiznat chybu, omluvit se - a případně si své názory opravit. 

Howgh. :)

Jsme líní provádět SEX??

Přátelé, ven s tím. Nalijme si čistého vína. Jak často se vrháte do sexuálních radovánek? A jsou to radovánky, nebo povinnost či forma sebeprezentace?

Jsme překrmeni sexuálními symboly v reklamách, časopisech, v zastoupení celebrit a modelek. Sex je všude kolem nás. Každá druhá holka se nám lehce podbízí pomalu už i z obalu na hladkou mouku. Frustrují nás oni vyvolení, vysportovaní, snažíme se jim stačit a vypadat tak nějak dobře, štíhle, zdravě, draze, moderně.. 

Ale na co to všecko je, když na sex samotný nám skoro nezbývá čas? Dnešní doba je podle mně narvaná paradoxy. Jedním z nich je snaha vypadat sexuálně lákavě, (pardón, ale tak bych nazvala skutečné jádro dnešní modernosti. Člověk nechce být ani zdravý, ani hubený, ale chce být prostě oblíbený a žádaný) versus nepříliš časté sexuální zážitky v reálném životě. 

Bavím se s kámoškou a ta říká: "No já nevim, ale ti chlapi prostě nějak do toho sexu nemají chuť. Jsou nějaký líný nebo co. A to mi teď říkala i Růžena a Milena. A to jsou takový kočky! Já nevím, co ti chlapi chtěj.." 

Pravda, musím připustit, že řeč je o ženách na vrcholu náročnosti svého libida, což je 30+ . A pravda, asi se to moc nekryje s vrcholem náročnosti mužského libida, které je 15+ . Ale podle nejmenovaného ženského časopisu se u nich ten vrchol drží do padesáti a pak začíná mírně klesat. Mírněji než u žen, zaručeně. 

Tak proč to vypadá, že dnešní žena aby se sexu téměř doprošovala? Jojo, siláckých řečí je všude dost. Ale když má dojít k činu.. Možná se nelépe souložilo v období vysokých škol.. Možná, že člověk ještě nebyl tak ustaraný, ulítaný a upracovaný.. měl spoustu ideálů, volného času a chuť dosahovat orgasmů. Možná ještě nebyl dost znuděný svým stálým sexuálním partnerem. Možná. Ale co s vrcholně náročným libidem? 

Sexuální dobrodružství přeci není o nahodilosti. Není ani o testování nových a nových partnerů či partnerek. A není to ani o tom vypadat jako z reklamy na cereálie.

Je to jen o tom, umět dělat dobře jeden druhému, umět si hrát jeden s druhým. A pokud to neumíme.. možná stojí za to popřemýšlet proč. Možná je to o tom, že se neumíme potěšit navzájem v běžném životě, natož se těšit fyzicky a sexuálně. Vzdalují se lidé jeden druhému? Vzdalují se sobě na rovině mezilidských vztahů i sexuálně? Nahrazují skutečné vztahy věci, kterými se ve vztahu obklopujeme a skutečný sex je úplně vytěsněn představou o tom, jaký by měl být? 

No já nevím. Jak to máte vy?

Móda na hrad, aneb jak se (ne)obléct k panu prezidentovi

Miluju tepláky. Zbožňuju tepláky. Šílím z tepláků a pohodlné obuvi. Takže si umíte představit tu radost, když jsem zjistila že dnes už se může i na hrad k významné události dostavit ve flísový mikině.

No a na ten popud jsem si vystřihla svůj první outfit. Skoro flísový. Teplákový. ;)

Mám ráda trička s roztomilými motivy a pastelové barvy. Ano, je to možná trochu infantilní, ale co už. Taková jsem já. :)) Přes to lehký cardigen do barvy, a prostornou kabelu. (Abych měla kam cpát vyznamenání a oskarové sošky :P ) Samozřejmě - pohodlná obuv - a ani to nemusí být teniska. (I když, není nad tenisky, to je taky pravda). Aaaaa je to!!

Tak co, vyrazili byste někam v podobném "úboru"?

Víš kdo jsi? Máš čas se nad tím zamyslet?.

V návaznosti na okolí, čas od času každého z náš napadne, kým vlastně jsme. Jak moc ustoupit, jak moc se přizpůsobit, jak moc se změnit, aby to už nebyl zásah do naší identity? 

Co je vlastně, naše identita? Mluvme o "mojem ID" :)

Moje ID tvoří země, ve které žiji a její kultura. Výchova, moje minulost, ID mých rodičů. Moje geny, charakter, vzdělání, schopnosti a dovednosti. To vše ze mně tvoří jedinečnou osobnost, s unikátním ID - tedy s unikátní identitou. Znáš tu svou?

"Samozřejmě", napadne nás v zápětí. "Co bych neznal." Ale ono to není až tak jednoduché, jak to vypadá. V rámci různorodých zkušeností, zranění, a našich vlastních představ o ideálech a ideálním ID, máme tendenci vidět sebe sama tak, jak chceme. Máme tendenci sebe sama prezentovat tak, jak chceme aby nás viděli druzí. Máme tendenci - a skvělou schopnost - obelhat i sami sebe o tom, kdo vlastně jsme, jen proto, abychom s tím dokázali žít. Abychom dokázali unést, kým vlastně jsme. Nebo kým si myslíme, že jsme. 

Tedy pokud si chceme ověřit, kým jsme a zamyslíme se sami nad sebou, jedná naše vědomí s naším podvědomím - a tito dva si mohou často velmi odporovat. 

To kým jsme, a zda se nám to líbí, zjistíme často nejlépe tím, že jsme schopni být sami se sebou o samotě. 

Snaha o neustálé rozptýlení, vyhledávání neustálé přítomnosti druhých, usilovná činnost (pracovní, či jiná vyžadující soustředění se na něco jiného než na sebe sama) může znamenat, že nechceme, aby kolem nás ztichl svět. Nechceme slyšet hlas z našich vlastních útrob, který by snad mohl mluvit o nás samotných, nebo nám mohl připomínat naše skutečné potřeby. 

Na druhou stranu, nemusí jít ani o  naši vlastní usilovnou snahu o rozptýlení od podstaty. Svět sám o sobě, a život sám, je často natolik zrychlený, uspěchaný, plný stresu a potřeb, že nám k přibližování se podstatě a sobě sama, nedá prostor. Jinými slovy, dnešní životní "fast food styl", nedá k zamyšlení moc příležitostí, ani kdybychom snad chtěli. Protože není čas. 

Není čas, přemýšlet o věcech podstatných. Není čas přemýšlet sami o sobě. Není čas nacházet nové přátelé, užívat si věcí, které jsme si vysnili, protože jsme je nezískali. Není čas je získávat, protože je to činnost nezisková. 

Není čas skoro na nic, protože musíme přeci chodit do práce. Musíme chodit i na přesčasy, aby bylo trochu víc peněz. Peněz ale není nikdy dost, takže ani přesčasů ne. Těm odříkáme jen proto, že i rodina má své potřeby. Děti, jejich nemoci. Naše nemoci. Úklid. Pár nutných společenských povinností.

Čas, čas, čas.. to je to co pálí moderního člověka. 

Toto všecko nám brání v tom, používat mozek, nutí nás fungovat roboticky - a robotičtí lidé bez mozku (zvlášť masově) představují hrozbu sami pro sebe. Proto je nutné si čas udělat. Třeba hned teď. Pojďme se zamyslet na tím, kým jsme - a třeba přijdeme na něco úžasného! Nebo přijdeme na něco bolavého, ale jen tak je šance, že uroníme pár slz a dáme si šanci na nápravu. Konkrétně mám pár tipů, jak si to udělat příjemnějším:

1. Horká vana.

Mně to funguje. Také mi tak moc neřve svědomí, že se flákám - protože koupat se člověk musí. :)) Půl hodinka pro sebe - třeba v koupelně - dělá divy :) ale musím se na ni řádně nachystat. 

2. Zámek, klíč a ticho.

Ten je v koupelně potřeba, pokud to má být čas pro sebe sama. Ideální je ticho, příjemná vůně do koupele, možná nějaká vonná svíčka.. (mluvím za ženy, chlapi z toho asi odvaření nebudou :P )

3. Zavřené oči a chvilka samoty.

Představte si to. Nachystaná, vyhřátá koupelna za sychravého počasí. Horká voda, vana plná pěny, volná chvíle jen pro sebe. Vůně, světlo svíčky, zavřené oči.. 

4. Zamyslete se.

Až si vychutnáte chvilku oddechu, zamyslete se. Pokládajte si otázky. "Kdo jsem? Cítím se dobře ve své vlastní kůži, ve svém vlastním životě?" Zamyslete se nad svým dětstvím, nad rodinou. Nad tím co umíte a co vám zrovna moc nejde. 

Vykoupáno? Fajn. 

5. Vezměte papír a tužku.

Přesněji, vezměte 4 papíry a tužku. Na jeden napište, co by o vás řekli otec s matkou. Vaše klady i zápory. Na druhý co by o vás řekli nejlepší přátelé. Na třetí, jak by vás popsal člověk který vás bytostně nesnáší. A na čtvrtý napište, co si o sobě myslíte sám. 

A kdo jste doopravdy? Někdo uprostřed obsahu všech 4 papírů.. 

Lidé a jejich názory jsou subjektivní. Tedy pokud chcete zjistit objektivní pravdu, je dobré všecky subjektivní názory zprůměrovat. Každopádně, vždy bude váš osobní názor (o vás samotných) lehce nad těmi ostatními. Jen vy totiž víte, co v sobě nosíte a co vás k tomu případně vede. 

Tak, na co jste přišli? ;)