neděle 9. listopadu 2014

Víš kdo jsi? Máš čas se nad tím zamyslet?.

V návaznosti na okolí, čas od času každého z náš napadne, kým vlastně jsme. Jak moc ustoupit, jak moc se přizpůsobit, jak moc se změnit, aby to už nebyl zásah do naší identity? 

Co je vlastně, naše identita? Mluvme o "mojem ID" :)

Moje ID tvoří země, ve které žiji a její kultura. Výchova, moje minulost, ID mých rodičů. Moje geny, charakter, vzdělání, schopnosti a dovednosti. To vše ze mně tvoří jedinečnou osobnost, s unikátním ID - tedy s unikátní identitou. Znáš tu svou?

"Samozřejmě", napadne nás v zápětí. "Co bych neznal." Ale ono to není až tak jednoduché, jak to vypadá. V rámci různorodých zkušeností, zranění, a našich vlastních představ o ideálech a ideálním ID, máme tendenci vidět sebe sama tak, jak chceme. Máme tendenci sebe sama prezentovat tak, jak chceme aby nás viděli druzí. Máme tendenci - a skvělou schopnost - obelhat i sami sebe o tom, kdo vlastně jsme, jen proto, abychom s tím dokázali žít. Abychom dokázali unést, kým vlastně jsme. Nebo kým si myslíme, že jsme. 

Tedy pokud si chceme ověřit, kým jsme a zamyslíme se sami nad sebou, jedná naše vědomí s naším podvědomím - a tito dva si mohou často velmi odporovat. 

To kým jsme, a zda se nám to líbí, zjistíme často nejlépe tím, že jsme schopni být sami se sebou o samotě. 

Snaha o neustálé rozptýlení, vyhledávání neustálé přítomnosti druhých, usilovná činnost (pracovní, či jiná vyžadující soustředění se na něco jiného než na sebe sama) může znamenat, že nechceme, aby kolem nás ztichl svět. Nechceme slyšet hlas z našich vlastních útrob, který by snad mohl mluvit o nás samotných, nebo nám mohl připomínat naše skutečné potřeby. 

Na druhou stranu, nemusí jít ani o  naši vlastní usilovnou snahu o rozptýlení od podstaty. Svět sám o sobě, a život sám, je často natolik zrychlený, uspěchaný, plný stresu a potřeb, že nám k přibližování se podstatě a sobě sama, nedá prostor. Jinými slovy, dnešní životní "fast food styl", nedá k zamyšlení moc příležitostí, ani kdybychom snad chtěli. Protože není čas. 

Není čas, přemýšlet o věcech podstatných. Není čas přemýšlet sami o sobě. Není čas nacházet nové přátelé, užívat si věcí, které jsme si vysnili, protože jsme je nezískali. Není čas je získávat, protože je to činnost nezisková

Není čas skoro na nic, protože musíme přeci chodit do práce. Musíme chodit i na přesčasy, aby bylo trochu víc peněz. Peněz ale není nikdy dost, takže ani přesčasů ne. Těm odříkáme jen proto, že i rodina má své potřeby. Děti, jejich nemoci. Naše nemoci. Úklid. Pár nutných společenských povinností.

Čas, čas, čas.. to je to co pálí moderního člověka. 

Toto všecko nám brání v tom, používat mozek, nutí nás fungovat roboticky - a robotičtí lidé bez mozku (zvlášť masově) představují hrozbu sami pro sebe. Proto je nutné si čas udělat. Třeba hned teď. Pojďme se zamyslet na tím, kým jsme - a třeba přijdeme na něco úžasného! Nebo přijdeme na něco bolavého, ale jen tak je šance, že uroníme pár slz a dáme si šanci na nápravu. Konkrétně mám pár tipů, jak si to udělat příjemnějším:

1. Horká vana.
Mně to funguje. Také mi tak moc neřve svědomí, že se flákám - protože koupat se člověk musí. :)) Půl hodinka pro sebe - třeba v koupelně - dělá divy :) ale musím se na ni řádně nachystat. 

2. Zámek, klíč a ticho.
Ten je v koupelně potřeba, pokud to má být čas pro sebe sama. Ideální je ticho, příjemná vůně do koupele, možná nějaká vonná svíčka.. (mluvím za ženy, chlapi z toho asi odvaření nebudou :P )

3. Zavřené oči a chvilka samoty.
Představte si to. Nachystaná, vyhřátá koupelna za sychravého počasí. Horká voda, vana plná pěny, volná chvíle jen pro sebe. Vůně, světlo svíčky, zavřené oči.. 

4. Zamyslete se.
Až si vychutnáte chvilku oddechu, zamyslete se. Pokládajte si otázky. "Kdo jsem? Cítím se dobře ve své vlastní kůži, ve svém vlastním životě?" Zamyslete se nad svým dětstvím, nad rodinou. Nad tím co umíte a co vám zrovna moc nejde. 

Vykoupáno? Fajn. 

5. Vezměte papír a tužku.
Přesněji, vezměte 4 papíry a tužku. Na jeden napište, co by o vás řekli otec s matkou. Vaše klady i zápory. Na druhý co by o vás řekli nejlepší přátelé. Na třetí, jak by vás popsal člověk který vás bytostně nesnáší. A na čtvrtý napište, co si o sobě myslíte sám. 

A kdo jste doopravdy? Někdo uprostřed obsahu všech 4 papírů.. 

Lidé a jejich názory jsou subjektivní. Tedy pokud chcete zjistit objektivní pravdu, je dobré všecky subjektivní názory zprůměrovat. Každopádně, vždy bude váš osobní názor (o vás samotných) lehce nad těmi ostatními. Jen vy totiž víte, co v sobě nosíte a co vás k tomu případně vede. 

Tak, na co jste přišli? ;)




Žádné komentáře:

Okomentovat